Maserati 3500GTi 2019-01-14T11:13:53+00:00

 

PROJEKT  

MASERATI 3500 GTi   (1962)

NAJETO POUZE 16.000 KM
3  PŘEDCHOZÍ  VLASTNÍCI
PRVNÍM MAJITELEM BYL HRABĚ CORRADO AGUSTA

HISTORIE

Maserati 3500 GT (Tipo 101) je dvoudveřové kupé třídy Grand Turismo.  Tento model byl vyráběn v mezi lety 1957 a 1964.   3500 GT a GTi byl důležitý model továrny Maserati, jednalo se o první model dané třídy vyráběný ve větší sérii.  Předchozí modely byly vždy spíše speciály vyrobené v omezených počtech.

Na počátku padesátých let Maserati dosáhlo díky závodům A6GCM úspěchů a mezinárodní viditelnosti.  Jeho dvoulitrový šestiválcový motor byl pro Maserati 300S zvětšen na objem 3 litrů.  Hlavní inženýr Giulio Alfieri rozhodl, že dalším krokem bude zcela nový motor o objemu 3,5 litru.  Výsledný motor z roku 1955 s dlouhým zdvihem byl určen především pro vytrvalostní závody s Maserati 350S.  Mezitím společnost Maserati poprvé představila Grand Tourer, v roce 1947 model A6 1500, v roce 1951 model A6G 2000 a v roce 1954 model A6G / 54.  Maserati tím ukázalo, že je schopno postavit konkurenceschopné a výkonné automobily.  Výroba se ale omezovala na pouhých několik desítek kusů ročně.  Pro sériovou výrobu byl zapotřebí jiný přístup.

Vývoj nového automobilu, modelu 3500 GT, se probíhal v letech 1956-57, přestože Maserati mělo plné ruce práce s mistrovstvím světa ve Formuli 1.  Alfieri modifikoval motor 350S tak, aby vyhovoval cestovnímu vozu. Dohodl spolupráci s několika dodavateli komponentů ve Velké Británii.  Najít dodavatele v Itálii bylo obtížné, protože italský daňový systém a struktura průmyslu přinutily výrobce, aby navrhovali a vyráběli každou součást ve firmě.  To byl velký problém pro malé společnosti jako Maserati.  A tak nakonec model 3500 GT vybavený italskými karburátory Weber a zapalováním Marelli využíval mnoho britských komponentů, například zadní nápravu Salisbury, brzdy Girling a závěsné díly Alford & Alder.

Další přišla na řadu karoserie. Maserati se dohodlo s milánským karosářem Carrozzeria Touring Supeleggera.  První prototyp GT 3500 Touring měl karosérii 2+2, s konstrukcí Superleggera (super lehká) v bílé barvě. Tento vůz si vysloužil přezdívku Dama Bianca (Bílá Dáma).  Dva prototypy 3500 GT, Touring Dama Bianca a Carrozzeria Allemano, byly představeny v březnu 1957 na Salon International de l’Auto v Ženevě.  Oba měly rozvor 2600 mm a hliníkovou karoserii na prostorovém rámu.  Pro sériovou výrobu byl vybrán návrh společnosti Touring s malými změnami, například s větší a impozantní mřížkou chladiče.

Konstrukční systém Superleggera, vyvinutý karosárnou Carrozzeria Touring Supeleggera, je založený na subtilním ocelovém rámu oplátovaném ručně vyráběnými lehkými hliníkovými plechy.  Tato konstrukce byla použita například u slavných automobilů Aston Martin DB5, Ferrari 166 Mille Miglia, Lamborghini 350 a 400GT a dalších.

Výroba modelu 3500 GT začala koncem roku 1957.  V tomto roce bylo vyrobeno osmnáct vozů.  Všechny 3500 GT měly kožené interiéry a přístroje Jaeger-LeCoultre.  První prototyp Touring Convertible (kabriolet) byl uveden na Torínském autosalonu v roce 1958.  Nakonec se však prosadil návrh Carrozzeria Vignale (navržený Michelottem) představený na Salonu de l’Auto v Paříži v roce 1959.  Tento model se dostal do výroby jako 3500 GT Convertibile.  Kabriolet neměl konstrukci Touring Superleggera, ale ocelovou karoserii s hliníkovou kapotou, víkem zavazadlového prostoru a hard topem.  Kabriolet byl postaven na kratším rozvoru o 10 cm a vážil 1380 kg.  Přední kotoučové brzdy a diferenciál s omezenou svorností se staly volitelnými v roce 1959, standardní výbavou se staly v roce 1960.  Zadní kotoučové brzdy se staly standardem v roce 1962.

Model 3500 GTi byl představen na Salonu International de l’Auto v roce 1960 a následující rok se stal prvním italským automobilem vybaveným vstřikováním paliva. Mechanické vstřikování paliva dodala firma Lucas, motor vyvinul výkon 235 koní (173 kW).  Pětistupňová manuální převodovka byla nyní standardem.  Karosérie měla sníženou střechu a byla o trochu delší.  Objevily se i menší vnější změny (nová mřížka, zadní světla, ventilační okna).  Od roku 1961 byly kabriolety 3500 pojmenovány 3500 GT Spyder a GTi Spyder.

V roce 1959 byl představen model Maserati 5000 GT s motorem V8 a s použitím podvozku modelu 3500 GT.  Na technickém základu modelu 3500 GT byl postaven nový model Maserati Sebring 2+2 kupé, vyráběný od roku 1962.

Celkem bylo v letech 1957 až 1964 vyrobeno 2.266 kusů modelu 3500 GT kupé a kabrioletů.  V prvním roce (1958) bylo prodáno 119 vozů, nejúspěšnější byl rok 1961, kdy se prodalo 500 vozů.  Celkem bylo vyrobeno 245 kabrioletů Vignale a téměř 2000 kupé, z nichž 1.981 byly Touring kupé, ostatní byly postaveny jinými karosáři (Carrozzeria Allesmano – čtyři kupé včetně prototypu, 1957;  Zagato – jedno kupé, 1957;  Carrozzeria Boneschi – 1962 Torino a 1963 Ženeva;  Pietro Frua – dvě nebo tři kupé, jeden spider;  Bertone  – jedno kupé, 1959 Torino Motor Show).  Posledním modelem bylo kupé Moretti (Ženeva Motor Show 1966).


NAŠE MASERATI

Maserati 3500GTi jsme koupili již v roce 2004.   Znali jsme jeho majitele a on nám vyprávěl o zajímavé historii auta a ukázal nám všechny uschované dokumenty, které nám poté k autu předal.  Maserati mělo pouhých 16.000 najetých kilometrů, doložených mnoha doklady a fakturami.

Majitelé:
1962 – 1964     hrabě Corrado Agusta
1964 – 1994     dr. Joseph Ehrlich
1994 – 2004     Alan Blake

Maserati si v roce 1962 koupil hrabě Corrado Agusta se svým bratrem Domenicem.  Rodina Agusta je věhlasná díky své továrně na motocykly MV Agusta, kterou Domenico založil v roce 1945 a také díky její závodní stáji.  Podle vyjádření pozdějšího vlastníka Maserati, Dr. Ehrlicha, byl automobil přihlášený na Corrada, ale ve skutečnosti jej užíval pouze jeho bratr Domenico.  Po smrti otce obou bratrů, hraběte Giovanniho Agusty, to byl zejména hrabě Domenico, kdo řídil strategický rozvoj firem Agusta a po válce založil továrnu MV Agusta, kterou řídil až do své smrti v roce 1971.

Méně známá je však skutečnost, že otec Corrada a Domenica, hrabě Giovannni Agusta, založil podnik Agusta již v roce 1923 pod jménem Costruzioni Aeronautiche Agusta Spa.  Továrna nejprve opravovala letadla z první světové války, později začala vyrábět vrtulníky a spolupracovala s výrobci jako Bell, Sikorski nebo Boeing.  Výrobce motocyklů MV Agusta byl založen po druhé světové válce jako odnož hlavní továrny, mající hlavně za cíl záchranu pracovních míst zkušených dělníků.

Rodina Agusta prodala Maserati na konci roku 1964.  Nový majitel, Dr. Joseph Ehrlich byl vynálezce a inovátor v oboru vrtulových letadel a vrtulníků a zejména také spalovacích motorů.  Dr. Ehrlich byl i vlastníkem motocyklové závodní stáje z Anglie.  Hrabě Corrado Agusta se s Dr. Ehrlichem přátelil, znali se ze závodů i ze spolupráce při vývoji motocyklů.

Dr. Ehrlich převezl Maserati do Anglie.  Zřejmě jej velmi málo užíval a podle záznamů mělo Maserati před rokem 2000 necelých 10.000 najetých kilometrů.  Zřejmě i proto Dr. Ehrlich Maserati v roce 1989 prodal Alanu Blakovi, režisérovi komerčních filmů a reklam z Velké Británie.  Alan Blake se v roce 1994 přestěhoval do Spojených Států a Maserati si převezl s sebou.

Maserati bylo po celou dobu velmi málo užíváno.  K vozu jsme dostali mnoho dokumentů a faktur, na kterých je vyznačen počet ujetých kilometrů.  Podle těchto dokumentů známe následující informace:

Srpen 1971:                 4.117 km  (Test Certificate)
Prosinec 1976:            5.626 km  (Test Certificate)
Říjen 1988:                  6.005 km  (MOT Inspection)
Červenec 1990:          6.137 km  (Test Certificate)
Leden 1993:                9.503 km  (Test Certificate)
Březen 1997:              10.197 km  (Faktura)
Říjen 1997:                 10.197 km  (Faktura)
Říjen 2002:                10.905 km  (Faktura)

Pan Blake nám v roce 2004 Maserati prodal.   Auto jsme ze Spojených Států dovezli zpět do Evropy a začali pátrat po náhradních dílech a servisních manuálech.

Náročná renovace začala před osmi lety.  Postupně jsme si dohledávali dobové dokumenty a návody, hledali jsme dostupné originální díly.  Továrna Maserati nám pomohla s radami a doporučila zdroje na díly.


RENOVACE

Renovace je nyní takřka u konce.  Zbývá již jen pár drobností, nastrojení interiéru a poté již můžeme testovat motor a mechanické části.

Vraťme se ale na začátek.

Maserati vypadalo na svůj věk poměrně dobře.  Majitelé jej ale nikdy příliš nepoužívali a na autě se začal projevovat zub času, i když jej pravidelně servisovali.

Stáli jsme tedy před rozhodnutím, co bychom měli udělat a jakým způsobem.  Maserati jsme postupně rozebrali a rozhodli se pro celkovou renovaci všech komponentů až do posledního šroubku.

A zde začal mnohaletý proces vedoucí ke konečnému dokonalému stavu.  Naším cílem bylo zejména zachování původnosti s použitím pouze originálních dílů a dokonalé funkčnosti pro budoucí používání.  Chtěli jsme dosáhnout stavu, kdy toto Maserati 3500 GTi může reprezentovat značku v muzeu i jezdit a sloužit po mnoho dalších let.

A tohoto stavu jsme postupně dosáhli.

Samozřejmě jsme často naráželi na mnohá úskalí a problémy.  Zejména nastaly problémy se získáváním originálních náhradních dílů.  Některé komponenty vozu již neexistují, sama továrna mnoho dílů nenabízí, ale nakonec se podařilo sehnat vše potřebné.

Po odstrojení vnějších dílů karosérie jsme vyjmuli motor a nápravy.  Poté nastal nejdůležitější moment – sejmutí hliníkových karosářských panelů z rámu.

A nepoškodit je.

Každý hliníkový díl karosérie byl vyráběn ručně, upravován a připevňován na ocelový rám.  Sejmutí jednotlivých částí proto není vůbec jednoduché, hrozí všelijaká nevratná poškození, zejména u větších celků jako je přední část, která není rozebíratelná. Nám se vše bez problémů zdařilo a nastal čas pro další kroky.  Rám karosérie s podvozkem jsme nechali opískovat, abychom objevili možné problémy.  Rám i podvozek byl naštěstí ve velmi dobrém stavu.

Nechali jsme je ochránit proti korozi a začali pracovat na hliníkové karosérii.

Maserati 3500 GT bylo navrženo karosárnou firmou Carrozzeria Touring Superleggera z Milána, jak jsme již psali v úvodu.  Konstrukce je založena na lehkém ocelovém prostorovém rámu, na nějž je  upevněna karosérie z hliníkových plechů.  Tento pokrokový návrh znamenal značnou úsporu hmotnosti, ale přinesl i mnoho problémů a technických záludností.  Každé auto se dělalo ručně, hliníkové plechy se svářely samostatně a poté upevňovaly na rám jako větší celky.   Tento postup byl jedinečný a znamenal, že také každé auto je unikátní a že nejsou snad dvě naprosto stejná auta.  Samozřejmě tato technologie přinášela i technické problémy, které v té době nebyly řešitelné, nebo se jimi konstruktéři příliš nezabývali.  Hlavním problémem byla zejména prostupná degradace hliníkových plechů připevněných na ocel.  Vznikal zde článek a hliník se v čase rozpadal.  Tento problém je dobře vidět na modelu Aston Martin DB5, takřka každé auto muselo v současnosti podstoupit náročnou renovaci hliníkové karosérie.

Naše Maserati naštěstí žádné větší problémy nemělo.  Sejmutí karosérie proběhlo docela snadno, díly karosérie jsme důkladně prověřili.  Odbrousil se starý lak a museli jsme opravit pouze menší části lemů blatníků.  Díly karosérie se zakonzervovaly pro následnou instalaci zpět na rám.

Z rámu karosérie jsme demontovali obě nápravy a postupně jsme je zrenovovali, a to samozřejmě včetně brzd.  Při této práci jsme si ověřili, že Maserati má skutečně minimum najetých kilometrů.  Nenašli jsme žádné známky opotřebení, typické pro dlouhé užívání historických automobilů.

Bylo ale přesto zřejmé, že budeme potřebovat větší množství nových dílů, abychom automobil vrátili do perfektního stavu.

Shánění dílů

Již delší dobu jsme byli v kontaktu s továrním oddělením Maserati Classiche.  Pracovníci tohoto oddělení se věnují odkazu značky, jejím historickým vozům a certifikaci.  Pochopili jsme, že sehnat jakýkoli díly nebude vůbec jednoduché.  Továrna díly již dávno nemá a v Itálii je jen pár specialistů, kteří historicky servisují vozy Maserati a pár díly by mohli mít.  V té době jsme byli zároveň v kontaktu s americkým klubem Maserati a jeho členové nám doporučili firmu poblíž Seattlu, která nakoupila snad všechny zbývající originální díly na klasická Maserati.  Toto nám potvrdila i továrna.  Nakonec se nám tedy podařilo všechny potřebné díly sehnat v USA.  Žádný díl nebyl replika, vždy jsme kupovali původní originální díly.

Postup prací

Sejmutá karosérie byla v lakovně a my jsme se věnovali renovaci mechanických částí, motoru a interiéru.  Nechci vypisovat jednotlivé práce, každý si asi umí představit rozsah renovace.  Každý jednotlivý díl byl rozebrán, opraven, zrenovován a připraven na montáž.

Motor byl díky nízkému počtu najetých kilometrů velmi zachovalý a tak se nemusela dělat celková generální oprava.  Typickým problémem tohoto modelu je vstřikovací systém Lucas, který byl vyvinut výhradně pro tento model Maserati a nebyl použit u jiné značky.  Celý vstřikovací systém jsme tedy museli nechat zrenovovat a otestovat u specializované firmy v Holandsku.

Postupně jsme měli hotové všechny mechanické celky a čekali jsme na karosérii z lakovny.

Interiér

Mnoho starých aut má nově vyrobený interiér, přečalouněná sedadla i vše ostatní.  To je pochopitelné, zub času se nesmlouvavě projeví na každé citlivějsí části automobilu.  Kůže popraská, vydrolí se a nelze ji použít.  Naštěstí v našem případě byl interiér velmi zachovalý, sedadla měla jen malé prasklinky na kůži.  Specializovaná firma nám původní interiér Connolly zrenovovala a vyrobila několik nových potřebných částí.  Našli jsme specifikaci originálních koberců a podle ní jsme vyrobili koberce i vnitřní potahy kufru nové.

Po nalakování

Karosérie se vrátila z lakovny s novým dokonalým lakem přesně podle původního složení.  Začaly radostné, ale velmi zdlouhavé práce s nastrojováním jednotlivých dílů a komponentů.

Po instalaci motoru a jednotlivých mechanických částí jsme nastrojili interiér a začali Maserati testovat.  Hledali jsme každé drobné problémy a postupně vůz ladili k dokonalém stavu.

Maserati 3500GTi je nyní po mnohaleté renovaci hotové!